Otar Čiladze (gruzínsky ოთარ ივანეს ძე ჭილაძე, plné jméno: Otar Ivanes dze Čiladze, ოთარ ივანეს ძე ჭილაძე), *20.3.1933, Signagi — †1.10.2009, Tbilisi) – byl gruzínský spisovatel, prozaik, básník a dramatik. Bratr gruzínského spisovatele Tamaze Čiladzeho. Laureát Rustaveliho ceny (1983), rytíř Řádu cti Gruzie (1997), člen Svazu spisovatelů Gruzie.
V roce 1998 byl Otar Čiladze spolu s pouze pěti dalšími spisovateli na světě nominován na Nobelovu cenu za literaturu.
Otar Čiladze zemřel 1. října 2009. Je pohřben v Mtacmindském Pantheonu.
Životopis
Otar Ivanes dze Čiladze se narodil 20. března 1933 v Signagi, v domě rodičů jeho matky. Je potomkem velkých feudálních pánů z otcovy strany, jeho příjmení se hlásí téměř všem misionářům a cestovatelům, kteří museli přijít do Gruzie v sedmnáctém až osmnáctém století. Jeho otec – Ivane Čiladze – byl učitel s ekonomickým a právním vzděláním. Matka – Tamar Matešvili – pocházela z bohaté kupecké rodiny, která ve dvacátých letech zkrachovala. Na rozdíl od svých mladších sester ještě stihla vystudovat šlechtické ženské gymnázium v Tbilisi. Měli celkem tři děti, Tamaz, Otari a Tinatini. Tinatini byla zaměstnancem Gruzínské encyklopedie, jeho bratr Tamaz Čiladze byl spisovatel.
Otar Čiladze začal studovat v Batumi, na škole Šoty Rustaveliho, ale kvůli válce musel dva roky pokračovat ve studiu v Signagi. Po absolutoriu absolvoval v roce 1951 sedmou chlapeckou školu v Tbilisi. Ve stejném roce nastoupil na filologickou fakultu Tbiliské státní univerzity, obor žurnalistika, a promoval v roce 1956.
Své první básně publikoval v almanachu “První paprsek” (პირველი სხივი) v roce 1952, svou první básnickou sbírku “Vlaky a cestující” (მატარებლები და მგზავრები) v roce 1959. Od té doby vyšlo mnoho jeho knih.
Do Svazu spisovatelů byl přijat v roce 1959, ještě před vydáním své první básnické sbírky.
Rodina
Před dokončením univerzity se oženil. Manželka – Nana Topadze. Má dvě děti – Zazu a Tako – a čtyři vnoučata – Nanu, Annu, Otariho a Natelu.
Byl tajemníkem Republikánského výboru státní ceny Šoty Rustaveliho (1964-73), šéfredaktorem časopisu “Sovětské umění” (1973-81) a tajemníkem rady spisovatelů Gruzínské unie (1981-87). Od roku 1991 působil jako profesor a vedl kurz dramaturgie na Státním institutu divadla a kina v Gruzii, od roku 1997 je šéfredaktorem časopisu “Mnatobi”.
Zahraničí
V cizích zemích žádný gruzínský spisovatel neměl tolik a takový ohlas jako romány Otara Čiladzeho. Francie, Anglie, Německo, Dánsko, Česká republika, Slovensko, Rusko, Ukrajina, Arménie – to jsou některé ze zemí, kde díla Otara Čiladzeho získala velký ohlas.
“Železné divadlo” bylo okamžitě po svém vydání ve Francii všeobecně oceněno a dánské noviny “Vikendavisen” napsaly, že po tomto románu se “Gruzie vrací na mapu světové literatury”.
Ruský kritik Stanislav Rassadin nazval Otara Čiladzeho “gruzínským Aischylem” kvůli tragickému vyznění řadově vydaných románů a po přečtení “Godori” řekl – bohužel stále nemáme tak silný román ukazující národní probuzení.
Nakladatelství “Azbuka” v roce 2000 v Petrohradě vydalo jeho první román “Šel jeden muž po silnici” (გზაზე ერთი კაცი მიდიოდა). Anotace knihy hovoří o složitém, těžko vysvětlitelném fenoménu prózy Otara Čiladzeho, konkrétně se v ní píše: “Polyfonie této prózy nás okouzluje a její sounáležitost s věčností nám dává klid a naději.”
V letech 2012 a 2013 vyšly v Anglii dva romány spisovatele v překladu Donalda Rayfielda – “Šel jeden muž po silnici” a “Avelum”.
Nobelova cena
V roce 1999 byl Otar Čiladze nominován na Nobelovu cenu díky britskému kartvelologovi Donaldu Rayfieldovi, ale porota zvolila jako vítěze německého spisovatele Guntera Grasse.
Publicistika
Otar Čiladze je vynikající publicista. Významným dílem je jeho kniha “Věčnost před námi!”, kterou vydalo nakladatelství “Intelekti” v roce 2009 pod vedením Zviada Kvaracchelii. Obsahuje “rozhovory”, “slova”, “krátkou autobiografii” a přísnými měřítky hodnotí její modernost. V té době to bylo těžké a dokonce nemožné. Autor píše:
V posledních dvou stoletích, pod neustálým dohledem cenzora, byl gruzínský lid stvořen v nezlomné, nevyčerpatelné energii a vnitřní svobodě. Jestliže psaní bylo někdy obtížné, pak to bylo obtížné. Navíc psaní tehdy znamenalo válku a ne všichni se z této války vrátili živí.”
Zájem vzbudily nahrávky Otara Čiladzeho z různých dob pod názvem “Nebe začíná od země” (ცა მიწიდან იწყება, nakladatelství “Intelekti”, 2000, editoval Tamaz Čiladze). Knize předchází úvodní dopis “Štěstí je třeba vydržet”, jehož první odstavec je uveden následovně: „Jsou to poznámky převzaté z poznámkových bloků Otara Čiladzeho a představují velmi malou část moře materiálu rozptýleného v mnoha a mnoho notebooků. Řadu věcí jsem nemohl zapsat, vzhledem k postupně se zhoršující kaligrafii pisatele a mnoho věcí není z nějakého důvodu otištěno, jsem si jist, že on sám by některé poznámky zveřejnit nechtěl.”
Kino
Otar Čiladze si vyzkoušel i filmovou dramaturgii. Jasným příkladem toho je film “Londre” (ლონდრე) filmaře Tamaze Meliavy, jehož scénář Otar vytvořil na motivy gruzínských lidových pohádek.
Tvorba
Romány
- “Šel jeden muž po silnici” (v Česku vydáno jako “Půjdu za svým hněvem”) (გზაზე ერთი კაცი მიდიოდა, 1973)
- “Každý mě najde” (v Česku vydáno jako “Kainovo znamení”) (ყოველმან ჩემმან მპოვნელმან, 1976)
- “Železné divadlo” (რკინის თეატრი, 1981)
- “Březnový kohout” (მარტის მამალი, 1987)
- “Avelum” (აველუმი, 1995)
- “Godori” (გოდორი, 2003)
Publicistika a dokumentární próza
- “Šťastný mučedník” (ბედნიერი ტანჯული, 2003)
- “Věčnost je před námi!” (წინ მარადისობაა!, 2009)
- “Oblako” (ღრუბელი, 2009)
- “Nebe začíná od země” (ცა მიწიდან იწყება, 2010)
Dramaturgie
- “Červené holínky Cateho” (წათეს წითელი წაღები (1969)
- ლაბირინთი (1990)
Poemy
- „Klobouk plný daév“ (დევებით სავსე ქუდი)
- “Tři hliněné talíře” (თიხის სამი ფირფიტა)
- “Italský notebook” (იტალიური რვეული)
- “Železná postel” (რკინის საწოლი)
- “Tako a Zaza” (თაკო და ზაზა)
- “Cirkus” (ცირკი)
- „Muž v novinovém sloupku“ (ადამიანი გაზეთის სვეტში)
- “Rok světla” (სინათლის წელიწადი)
- “Milostná báseň” (სიყვარულის პოემა)
Básně
- Mužské ruce (კაცის ხელები)
Poetické sbírky
- “Vlaky a cestující” (მატარებლები და მგზავრები, 1959)
- “Hliněná deska” (თიხის ფირფიტები, 1963)
- “Železná postel” (რკინის საწოლი, 1965)
- “Rok světla” (სინათლის წელიწადი, báseň, 1967)
- „Dítě hrálo na žádost hostů“ (ბავშვი უკრავდა სტუმრების თხოვნით, 1968)
- “Devět básní” (ცხრა პოემა, 1969)
- “Druhá strana srdce” (გულის მეორე მხარე, 1974)
- “Pamatuj si na život” (გახსოვდეს სიცოცხლე, 1984)
- “Básně” (ლექსები, 1987)
- “Slunce v prosinci” (მზე დეკემბერში, 1999)
- “Schody” (კიბე, 2002)
- “100 básní” (100 ლექსი, 2009)
Překlady
- Jean Racine – Phaedra
- Henry Wadsworth Longfellow – „Píseň Hiawatha“
- Zhan Anoui – “Antigone” (s Tamaz Chiladze)
- Alexander Puškin – “Ruslan a Ludmila”, “Poltava”, “Baghčisarai fontána”
- Básně Eduard Bagritsky, Lesia Ukrainka, Mykola Bažani, Avetik Isaakian, Herman Hesse
Ocenění
- Cena Ilii Čavčavadzeho (1997)
- Cena Šoty Rustaveliho (1983)
- Cena Aleksandra Kazbegiho (1999)
- Státní cena Gruzie (1993)
- Řád cti Gruzie (31.3.1997)
- Cena “Saba” na nejlepší román (“Godori”, გოდორი)
zdroj: ka.wikipedia.org, newsaunje.ge, nplg.gov.ge