Tariel Čanturia (gruzínsky ტარიელ ჭანტურია), nar. 11.7.1932 Supsa, – je gruzínský básník.
Absolvoval Tbiliskou státní univerzitu, Filologickou fakultu, katedru žurnalistiky (1956). První báseň “Lov” (ნადირობა) vyšla v roce 1951, první sbírka básní “Vášeň” (ლტოლვა) v roce 1964. Jakmile se objevil na literární scéně, upoutal pozornost svými odvážnými experimenty a touhou po novotě. Často používá ironii, parodii, paradox, grotesku, slang. Mezi hlavní sbírky patří:
- “Houpačka” (საქანელა, 1965)
- “Kámen a válka” (ქვა და ომი, 1967)
- “Nový měsíc” (ახალი მთვარე, 1970)
- “Dvojka” (ორნი, 1972)
- “Přetržená serpentýna” (დაწყვეტილი სერპანტინი, 1973),
- “Rok tichého slunce” (წყნარი მზის წელიწადი, 1975).
- “Století medu” (თაფლობის საუკუნე, 1978)
- “Básně” (პოემები, 1979)
- “Stresy a slova” (სტრესები და სიტყვები, 1980)
- “Oblíbené” (რჩეული, 1982)
- “Nervozita” (ბოლთა, 1893)
- “Červená kniha spisovatele” (მწერლის წითელი წიგნი, 1985)
a další. Čanturia také vlastní sbírky dětských básní, kritických dopisů, překladů atd. Jeho básně byly přeloženy do mnoha cizích jazyků.
Próza
Ocenění
- Cena Galaktiona Tabidzeho (1977)
- Cena Šoty Rustaveliho (1992)
- Cena Saguramo (2004)
- Cena “Saba” (2016) “za zvláštní přínos k rozvoji literatury”
- Čestný občan Tbilisi (2022)
Díla Tariela Čanturii na Kartuli.cz
zdroj: ka.wikipedia.org, nplg.gov.ge; foto: Georgian Service (RFE/RL)