“Neměj strach, matko!” je román gruzínského spisovatele Nodara Dumbadzeho z roku 1971.
Hlavní postavy
- Avtandil (Avto) Gavrilovič Džakeli – hlavní hrdina
- Isidor Džakeli – dědeček Avtandila Džakeliho
- Gavriil (Gabo) Džakeli – otec Avtandila
- Petro Ščerbina – spolusloužící Avtandila
- Parchomenko – spolusloužící Avtandila
- Tango – pes
- Čchartišvili – velitel základny, major
- Vladimír Mdinaradze – spisovatel, spolusloužící
- Zinaida Kišvardovna Šešelidze – učitelka logiky ve škole v Bukisciche, kde maturoval Avto.
- Kapito Šonia – venkovský učitel
- Šušana Artilakva – teta Avto, u které žil v Tbilisi
- Ovanes Kotiňanc – manžel Šušany (teta Avtandila), Arménec. Avto mu říkal strýček Vaněčka.
- Mina – žena Isidora Džakeli, babička Avtandila
- Manana – matka Avtandila, manželka Gabo Džakeli (otce Avtandila)
Děj
Román začíná popisem, jak Avto a jeho vojenští kolegové slouží u pohraniční stráže a k nim přijede spisovatel Vladimír Mdinaradze, který chystá psát román o jejich službě. A že bude nést službu s nimi.
Isidor Džakeli
rok 1921
Isidor Džakeli – dědeček hlavní postavy. Byl revolucionářem a poslancem komunistické strany a když na vesnici dorazili komunisti a chtěli zbourat církev, tak venkovský učitel Kapito Šonia nabídl, aby se církev nebourala a místo toho se zřídila ústředna pro komunistický výbor. Budovu církve ale nebylo tedy možné používat rovnou, musel se sundat kříž. Isidor Džakeli byl jediný, kdo byl schopen kříž sundat a tak to za podpory místního obyvatelstva udělal.
Rok na to na vesnici se objevil známý padouch Minago Džabua a vyzval Isidora na duel. Isidor nakonec Minago nezabil; ostatně také proto, že se do toho vmísila Mina (Isidorova žena) a řekla: “Zapamatuj si, Isidore, ublížíš-li člověku ve vlastním domě, už mě tady nikdy neuvidíš!”
rok 1924
Menšivici přišli do vesnice a Minago byv na jejich straně, zkusil popravit Isidora (7 rán z pistole naskrz), ale Isidor nakonec přežil. Pak Minago utekl to Turecka.
Gabo Džakeli během války
Gabo Džakeli (syn Isidora Džakeliho, otec hlavní postavy – Avto Džakeliho). Projevil statečnost, přežil a vrátil se domů o berlích a koktavý, ale s medailemi za odvahu. Pak si vzal za manželku Mananu. Narodil se Avtandil.
Dětství Avtandila
Avtandil měl kamaráda jménem Abo, který mu říkal Džako. Abovi umřela matka (Sara). Jednou rodiče Avto (Gabo a Manana) jeli k nemocné příbuzné do Choni a zemřeli při autonehodě. Pak dědeček Avtandila Isidor prodal veškerý majetek a odstěhoval se s Avto do Bukisciche. Po maturitě jel Avto do Tbilisi, kde se přihlásil na lékařskou fakultu. Žil u své tety Šury (Šušana Artilakva). Na vysokou se Avto nedostal a tak se rozhodlo, že rok se bude učit a připravovat a příští rok podá přihlášku znova.
Daduna Chomeriki (říkaljí jí Dadu) – sousedka Šušany, hezká holka, studuje cizí jazyky na vysoké škole. Matka Daduny (Inessa) byla spekulantka.
Avto začíná hledat Abo, ane neúspěšně.
Avto jde na večírek poezie, který pořádá Dadu, kde se opije a popere s jiným chlapem. Daduna zve Avto na rande a jedou taxíkem do Džvari a Mcchety. Během cesty se vyjasňuje, že taxikář je hledaný kamarád Abo. Následně Avto i Dadu hledají místo, kde budou sami a vlezou do stodoly, kde náhodně zapálí seno a vznikne požár. Do Tbilisi se vracejí vlakem. Ráno strýček Vanečka dává Avtovi předvolání (vojenská služba). Než Avto odešel na vojnu, strýc Vanečka mu vyprávěl to, jak válčil, dostal se do zajetí k Němcům a přežil druhou světovou.
Vojenská služba Avtandila
Děj se zase vrací k okamžiku, kdy Avto slouží jako pohraničník na hranici s Tureckem. Pohraniční stráž – pod velením majora Čchartišviliho. Ali Chorava (vesničan) – pomáhá vojákům (ryba, mandarinky) a „slouží jako barometr“: vždy ví, jaké bude počasí. O kus dál žije Feride, vdova a je jí 21 let (manžel Chasan zahynul když lovil dříví v moři). Následuje dlouhý dopis spisovatele Mdinaradzeho svému příteli Sargisovi, a vyprávění o tom, jak probíhá služba u pohraniční stráže. Služba byla celkem nuda a skoro nic se nedělo. Hranici jednou narušil medvídek a později mladík-feťák, který chtěl utéct do spojených států přes Turecko. U toho incidentu zemřel jeden voják (Ščerbina).
Avto jede na nařízenou týdenní dovolenou do Tbilisi, kde poprvé za jeden a půl rok se sešel s Dadunou a navštívil ten samý večírek, kde se minule opil a porval. Na večírku vzniká další spor o tom, co je láska k vlasti a Avto zastává názor, že se vlast má milovat celá s tím špatným a dobrým, prostě se vším všudy a místo básní (na rozdíl od minula, kdy jeho báseň vyvolala smích všech přítomných) čte nahlas dopis, který napsal zemřelý Petro Ščerbina své matce za den než zahynul. Začala menší hádka ohledně toho, kdo co dělá pro vlast a Avto zase dostal nakládačku. Givi, který zbil Avto pak poprosil o ten dopis a Avto mu ho dal.
Avto se vrací na základnu dřív a cestou navštívil Faride a řekl, že ji miluje.
Požár kvůli signální světlici. Pohraničníci zasáhli a zachránili i baráky, kterým hrozilo nebezpečí požáru na turecké straně, za což dostali poděkování.
Avto jede rybařit s Alim Choravou. Ali řekl, že Faride není pro Avto, že je „svědomí a dcera vesnice“ a Avto je pro ni příliš mladý a nezkušený. Avto zase opakuje, že strašně miluje Faride.
Avto opouští službu a bere s sebou Meraba (medvídka) s tím, že ho dá do Zoo, ale cestou ho pustil do lesa, ale za chvíli ho zabil bývalý kolega Avto (náhodou).
Cestou do Batumi se Avto zase zjeví matka a ptá se ho, čím chce být a jakým chce být v životě.
autor: Dmitry Lovermann