Važa Pšavela (gruzínsky ვაჟა ფშაველა, původním jménem Luka Razikašvili (26. červenec 1861, Chargali – 10. červenec 1915, Tbilisi) byl gruzínský básník. Inspiroval se folklórem rodného kraje a jeho horskou přírodou. Jeho nejslavnějším dílem je sbírka “Pojídač hadů”.
Život
Narodil se v malé vesničce Chargali v horské oblasti pšavského a chevsurského kraje (od pšavského kraje i jeho pseudonym, “važa pšavela” doslova znamená “syn Pšavů”). Studoval církevní školu a později pedagogický institut v městě Gori a práva na univerzitě v ruském Petrohradě. Po nedokončených studiích práv se vrátil do Gruzie a živil se jako učitel gruzínštiny. Podílel se také na národně-obrozeneckém procesu.
Začátky jeho literární tvorby se datují k roku 1881. Hlavním motivem jeho poezie je život horalů a jejich zvyky a tradice. S oblibou ve svých básních také používal dialekt rodného kraje. Často zobrazoval rozdíly mezi moderním světem a světem předků. Přírodu popisoval jako živou bytost, která cítí a myslí. Žil v období rozvoje tovární výroby v Gruzii, kterou viděl jako příznak úpadku a stavěl proti němu romantickou adoraci minulosti. Mnohé postavy z jeho děl se neumějí přizpůsobit změnám ve společnosti (zejm. Gvelis Mčameli, česky Pojídač hadů).
Važa Pšavela je také bezkonkurenční na poli gruzínské poezie ve svých osobitých a sugestivních zobrazeních přírody – ke které cítil hlubokou lásku. Jeho krajiny jsou plné pohybu a vnitřních konfliktů. Jeho poetická dikce je prosycena veškerým bohatstvím jeho rodného jazyka, a přesto se jedná o dokonale přesný spisovný jazyk. Díky skvělým překladům do ruštiny (Nikolaj Zabolotskij, V. Deržavin, Osip Mandelštam, Boris Pasternak, S. Spasskij, Marina Cvetajevová a další) do angličtiny (Donald Rayfield, Venera Urushadze, Lela Jgerenaia, Nino Ramišvili a další ), do francouzštiny (Gaston Bouatchidzé) a do němčiny (Yolanda Marchev, Steffi Chotiwari-Jünger) si básníkovo dílo našlo širší publikum, které si nepochybně zaslouží. Skladby Važa Pšavely se navíc staly dostupnými i pro představitele jiných národností bývalého SSSR.
Važa Pšavela zemřel v tehdejším Tiflisu dne 10. července 1915 a byl tam pohřben, ve starobylém hlavním městě své rodné země, když mu byla udělena signální čest hrobky v prestižním Pantheonu na hoře Mtacminda, jako uznání za jeho literární úspěchy a jeho role jako zástupce hnutí za národní osvobození Gruzie.
Horolezecký básník Važa-Pšavela je skutečně, jak píše Donald Rayfield, „kvalitativně větší než kterýkoli jiný gruzínský spisovatel“.
Pět epických básní Važa Pshavely („Aluda Ketelauri“ (1888), „Bachtrioni“ (1892), „Hostitel a host“ (1893), „Hledání krve’ (1897) a ‘Pojídač hadů’ (1901) jsou komponovány na principu zlatého řezu a zvou k porovnání s díly antických a renesančních autorů podobně inspirovaných.
V roce 1961 bylo v Chargali postaveno muzeum a památník na počest Važa Pšavely, jeho nejslavnějšího syna.
Básně Važi Pšavely jsou přeloženy do více než dvaceti jazyků.
Poemy “Aluda Ketelauri” a “Host a hostitel” v roce 1967 inspirovaly režiséra Tengiza Abuladzeho k natočení černobílého snímku, filmu “Prosba”.
Básně
Zdroje: foto: georgianjournal.ge, wikipedia.org