Malé země nejsou ve velké mezinárodní politice tradičně respektovány. Jsou přece slabí z vojensko-politického hlediska. Aktivismus a změny ve velké politice jsou údělem nejsilnějších států. Zatímco v mezinárodních vztazích je rozhodujícím faktorem moc, a mezinárodní systém je hierarchický a anarchický, malá země je vnímána jako třetiřadý a bezmocný aktér, zejména proto, že mnoho malých zemí se vyznačuje křehkou a nestabilní státností. Takových malých zemí přibývá a posilování státnosti „nově zrozených“ a „mladých“ zemí vyžaduje nejen mnoho úsilí, ale také mnoho času.
Malé země nebyly nikdy ignorovány. Dříve, až do druhé poloviny dvacátého století, bylo zabírání malých zemí, jejich dělení či „satelitizace“ běžným jevem mezinárodní politiky.
Od druhé poloviny 20. století se zdálo, že pro malé země nastaly lepší časy. Za prvé, v důsledku rozpadu říší a zničení koloniálního systému se jejich počet zvýšil. Dnes jsou malé země „vlastněny“ mezinárodními organizacemi s odvahou Organizace spojených národů. Pomáhá se jim ekonomicky, přispívají k upevnění státnosti atp. Jako by dnes byla jejich bezpečnost více zajištěna. Ale zeptáme-li se politiků mnoha, zejména mladých, malých zemí: jaký hlavní úkol před jejich zemí stojí, pravděpodobně odpoví: přežití.
Stále platí v mezinárodních vztazích „právo džungle“ a nikdo – zvláště malá, slabá země – nemá bezpečnostní záruky? Bohužel je to stále tak a my patříme k těm mladým malým zemím, které od prvního dne nezávislosti bojují o přežití.
Válka, separatismus, chudoba, zaostalost a další negativní události jsou každodenními problémy mnoha malých zemí. Na světě existují vysoce rozvinuté malé země (Švýcarsko, Dánsko, Švédsko, Finsko, Norsko a některé další), které nejenže dosáhly velmi vysoké úrovně blahobytu, ale zaujímaly také přední místo v systému mezinárodních vztahů. , jako spolehliví a uznávaní prostředníci při řešení různých konfliktů, sporných otázek, mírotvorci při realizaci funkce. Zmíněné malé země plní v mezinárodní diplomacii velmi důležitou a ušlechtilou funkci. Stala se dokonce jejich „mezinárodní specializací“ a díky tomu jejich mezinárodní role a autorita výrazně vzrostly.
Některé malé státy jsou ve svém regionu velkou silou, se kterou je třeba počítat. Nejlepším příkladem toho je Izrael.
Každá malá země by měla mít jednu nebo – ještě lépe – více funkcí, které potřebují jiné země, měla by mít své vlastní místo v mezinárodním systému dělby práce. V tomto případě bude lépe zajištěna jeho národní bezpečnost.
Všechny země, zejména malé, by se měly aktivně zapojit do mechanismu mezinárodního obchodu. Je to pro něj lepší jak ekonomicky, tak z hlediska bezpečnosti.
Je tomu 20 let, co k počtu malých zemí přibyla nová, vysoce specifická skupina – postsovětské malé státy. Specifičnost zmíněných zemí vyplývá především z jejich sovětské minulosti, kdy jejich lid, kultura a ekonomika procházely silnou „mutací“ a nebyly připraveny na nezávislost. Ani jejich obyvatelstvo a ekonomika nebyly připraveny hladce se začlenit do mezinárodního prostředí. Totalitní minulost zdeformovala obyvatelstvo těchto zemí, které v důsledku toho postrádaly mnoho znaků civilizované společnosti.
V malých postsovětských zemích bují (a ve většině z nich stále bují) etnický nacionalismus, nepotismus, špatné hospodaření a korupce, nepotismus a rodinná nemorálnost, sociální polarizace a další zlo. To vše zvyšovalo vnitřní ohrožení národní bezpečnosti, brzdilo již tak křehkou vnitřní sociálně-politickou soudržnost, zvyšovalo hrozbu separatismu a destabilizace. K tomu se přidala velmi vážná hrozba zvenčí – pokus bývalého „pána“, Ruska, zabránit samostatnému rozvoji dalších postsovětských zemí a přivedením těchto zemí zpět na ruskou oběžnou dráhu jejich „vazalizaci“ resp. „satelitizace“. Největší potíže měla v tomto ohledu strategicky velmi výhodná Gruzie, protože Rusko využívalo všech možných metod k jejímu zotročení (separatismus, ekonomická blokáda, pokusy o vnitřní destabilizaci a přímou agresi spolu s anexi území).
Negativní faktor Ruska dále prohluboval vnitřní problémy sousedních malých zemí a brzdil v nich demokratické změny a ekonomický pokrok. Taková politika Ruska opět dala jasně najevo, že jeden z postulátů teorie mezinárodních vztahů – „největším neštěstím pro malou zemi je bezprostřední sousedství s velkým mocným státem“ – neztrácí na významu ani dnes.
Přestože některé malé země získaly důležité místo a roli v mezinárodní politice a ekonomice, nadále čelí vážným problémům, zejména malé země s mladými státy. Proto:
- snaží se být méně aktivní v nejobtížnějším a nejkonfliktnějším prostředí světové politiky;
- pokusit se navázat nejlepší vztahy se sousedy ve svém regionu;
- snaží se co nejvíce být aktivní v mezinárodních organizacích a účastnit se mezinárodních humanitárních a mírových akcí;
- snažit se co nejvíce posílit mezinárodní právo, morální normy a pravidla mezinárodního chování;
- prioritu pro národní bezpečnost vidí v zapojení do systémů kolektivní bezpečnosti nebo získat ochranu od mocného státu;
- snažit se spolupracovat s jinými zeměmi a vyhýbat se konfliktům;
- vynakládají neúměrně velké zahraniční politické zdroje na bezpečnost a přežití
Tento text byl původně publikován na serveru tabula.ge Alekandrem Rondelim dne 19.4.2010
Autor: Aleksandre Rondeli, tabula.ge
Překlad z gruzínštiny: Dmitry Lovermann