Ana Kalandadze (gruzínsky ანა კალანდაძე), *15.12.1924, Chidistavi – ✝11.3.2008, Tbilisi – byla gruzínská básnička.
Životopis
Ana Kalandadze se narodila 15. prosince 1924 ve vesnici Chidistavi, v rodině farmáře Pavle Kalandadzeho. Vystudovala střední školu v Kutaisi v roce 1941. Básně začala psát v 11 letech. V roce 1941 pokračovala ve studiu na Filologické fakultě Tbiliské státní univerzity, kterou absolvovala v roce 1946 se specializací na kavkazské jazyky. V témže roce publikovala své první básně v novinách “Literatura a umění” a v časopise “Mnatobi”. Od roku 1952 pracovala jako vedoucí vědecký pracovník v lexikologickém oddělení lingvistického institutu Arnolda Čikobavy Gruzínské akademie věd. První básnická sbírka vyšla v roce 1953. Další básnické sbírky Any Kalandadzeové vyšly v letech 1958, 1960, 1967, 1976 atd. Během těchto let působila jako členka Stálé komise státního jazyka Gruzie, jako členka prezidia Rady Svazu spisovatelů a jako členka vědecké rady Jazykovědného ústavu. V sovětském období jí byly uděleny dva řády “Znamení cti” a Řád cti. V roce 1983 jí byl udělen titul čestné občanky Tbilisi. V roce 1985 jí byla udělena Cena Šoty Rustaveliho za cyklus “Nahoře gruzínské vlajky”. Ve stejném roce se stala laureátem ceny Galaktiona Tabidzeho.
V roce 1993 byla zvolena akademikem Gruzínské akademie věd. V roce 1997 jí byla udělena Státní cena Gruzie v oblasti žurnalistiky – za publicisticko-esejistické spisy. V roce 2006 obdržela literární cenu “Saba” za mimořádný přínos literatuře. Zemřela 11. března 2008 na následky mozkové mrtvice. Je pohřbena v Mtacmindském Pantheonu.
Tvorba
Poetický styl Any Kalandadzeové se vyznačuje jednoduchostí a harmonickou formou. Poezie Kalandadzeové okamžitě zaujala jemností veršů a vysokou kulturou básnického myšlení. Všechna témata a motivy jeho tvorby se odhalují prostřednictvím lyrického sebevyjádření a získávají nádech nejvyšší intimity. V jeho básních lze nalézt tato témata:
Začátek poklidného života
- “Pojď ven, Čia-Čia Maja ” (კარში გამო ჭიაჭია მარია, 1946);
Smysl pro přírodu
- “Moruša” (თუთა, 1945)
- “Začal deštíček” (ჟუჟუნა წვიმა მოვიდა, 1946)
- “Na cestě do Betanii” (ბეთანიის გზაზე, 1954)
Historie a moderna
- “Jsi tak hluboké, gruzínské nebe” („შენ ისე ღრმა ხარ, ქართულო ცაო, 1945)
- “Kdyby tehdy bylo to nádherné počasí” (ასეთი დარი თუ იყო მაშინ, 1945)
- “Oblaky” (ღრუბლები, 1953);
Vlastenectví
- “O, krásná Gruzie!” (საქართველოო ლამაზო, 1952)
- “Čestné časy” (მრავალლჟამიერ, 1952)
- “Nešlapejte na mě” (ფეხი დამადგით, 1959) …
- “Její katedrála velkolepého Alaverdi” (მას ალავერდის დიდებულ ტაძარს, 1959)
Morálka
- “Nedávej mi důvod k podezřením” (ნუ მიმცემ ეჭვთა, 1957)
- “Ještě jednou otevři mé srdce” (ისევ გახსენი გული ჩემი, 1961)
Láska
- “Proč se o mě nestaráš” (რისად არ მომხედავ, 1945)
- “Zamilovaný do větrů” (შეყვარებული ოდეს ქარები, 1954)
Její básně byly přeloženy do ruštiny, angličtiny, francouzštiny, polštiny a dalších jazyků. Nejúplnější je její dvousvazková kniha, kde jsou kromě původních básní otištěny básnické překlady Stephana Mallarmého, Alexandra Puškina a dalších, ale i dopisy, eseje a vzpomínky.
Vliv na umění
Poezie Ana Kalandadzeové se odrazila v hudebním umění . Skladatelka Meri Davitašvili a novinář Teimuraz Nacvilišvili byli první, kdo se na počátku padesátých let obrátil k poezii Any Kalandadzeové, vytvořili vokální díla: píseň „Georgiaio lamazo“, romance „Arab Khar“ a „Tuta“. Givi Cicišvili, Tariel Bakradze, Jemal Beglarišvili, Kacha Cabadze a další také napsali písně založené na básních Any Kalandadzeové.
zdroj: nplg.gov.ge, ka.wikipedia.org, foto: t9news.ge,