Muchran Mačavariani (gruzínsky მუხრან მაჭავარიანი, plné jméno: Muchran Ivanes dze Mačavariani (მუხრან ივანეს ძე მაჭავარიანი)), *12.4.1929, Argveti – 17.5.2010, Tbilisi) – byl gruzínský básník, laureát ceny Šoty Rustaveliho (1987).
Životopis
V roce 1954 promoval na Filologické fakultě Tbiliské státní univerzity. V letech 1963-1964 byl šéfredaktorem časopisu „Pionýr“. V letech 1967-1982 byl šéfredaktorem časopisu “Dila” (დილა, “Jitro”). Od roku 1982 šéfredaktor almanachu “Saundži”.
Své první básně publikoval v roce 1952 ve výročním almanachu univerzitního literárního kroužku “První paprsek slunce” (პირველ სხივი), jeho první kniha “Básně” (ლექსები) – v roce 1955. V roce 1958 vyšly 2 sbírky básníka – “Rudé slunce a zelená tráva” (წითელი მზე და მწვანე ბალახი) a “Ticho bez tebe”, které do ruštiny přeložil Jevgenij Jevtušenko. Za tuto kolekci získal Mačavariani v roce 1959 titul laureáta VII. světového festivalu mládeže a studentstva.
V letech 1957-1963 působil jako vedoucí básnické sekce časopisu “Ciskari”. V letech 1988-1992 byl předsedou Svazu spisovatelů Gruzínské SSR. V letech 1990-1991 byl členem Nejvyšší rady Gruzínské republiky, volebního bloku „Kulatý stůl – Svobodná Gruzie“, podepsal zákon o obnovení státní nezávislosti Gruzie (9. dubna 1991). V letech 1999-2004 byl členem parlamentu 5. shromáždění Gruzie se stranickou listinou, volební blok “Znovuzrození Gruzie”.
Básně Muchrana Mačavarianiho byly přeloženy do ruštiny, angličtiny, němčiny, francouzštiny, bulharštiny, češtiny a dalších jazyků.
Dne 17. května 2010 měl Muchran Mačavariani projev na večeru věnovaném osmdesáti pátému výročí básníka Fridona Chalvašiho v Divadle Rustaveliho v Tbilisi, když se stal neschopným na jevišti, upadl a zemřel na infarkt přímo na divadelní scéně. Přes velké úsilí lékařů se ho nepodařilo zachránit.
Básník byl pohřben v panteonu spisovatelů a veřejných osobností Mtacmindy. Jeho hrob se nachází vedle hrobů Nodara Dumbadzeho a Jacoba Nikoladzeho.
Rodina
- Rodiče: Tamar Iakobašvili, Ivane (Ioane) Mačavariani
- Sestra: Tinatin Mačavariani
- Manželka: Lamara Bokeria (1928).
- Děti: Nana (1956), Ivane (1965)
Tvorba
- “Básně” (ლექსები, 1955)
- “Červené slunce a zelená tráva” (წითელი მზე და მწვანე ბალახი, 1958)
- „Ticho bez tebe“ (სიჩუმე უშენოდ, 1958)
- “Na cestě” (გზადაგზა, 1965)
- “Iaron” (იარონ, 1970)
- “Řekni” (თქვი, 1971)
- “Kdo byl, kdyby nebyl…” (ვინც იყო, იგი რომ არა…, 1973)
- “Mlčení volá” (დუმილი რეკავს, 1974)
- “Básně” (ლექსები, 1976)
- “Jeden svazek” (ერთტომეული, 1979)
- “Ty se divíš?! – Nedivte se!” (გიკვირს?! – ნუ გიკვირს! 1995)
- “Série: 100 básní” (სერია: 100 ლექსი“, nakladatelství “Intelekti”, sv. – ISBN 99940-39-11-3)
Překlady
- Básně Pabla Nerudy (s Givi Dzneladze), 1957
- “Kalevala” (s Givi Dzneladze a Šota Čantladze), 1967
- Antologie současné bulharské poezie, vydaná v letech 1974 a 1989
Ocenění
- Laureát 7. světového festivalu mládeže a studentstva za básnickou sbírku “Ticho bez tebe”, přeložil Jevgenij Jevtušenko, 1958
- Řád za zásluhy, 1966
- Řád rudého praporu, 1979
- Řád Cyrila a Metoděje, 1989
- Rustaveliho cena 1987
zdroj: nplg.gov.ge, intelekti.ge, ka.wikipedia.org; preklad: Dmitry Lovermann