Nikoloz Baratašvili (gruzínsky ნიკოლოზ ბარათაშვილი, plné jméno Nikoloz (Tato) Melitonis dze Baratašvili (ნიკოლოზ (ტატო) მელიტონის ძე ბარათაშვილი) *14.12.1917 Tbilisi – †21.10.1845 Gandža, Azerbajdžán) – byl gruzínský básník.
Životopis
Narodil se v rodině zchudlé aristokratky, věrného služebníka císaře. Jeho otec, Meliton Baratašvili, byl také překladatel. Matka – Eufemie, a byla vnučkou Grigola Orbelianiho, Erekla II. Solomon Dodašvili byl Baratašviliho učitelem na tbiliském šlechtickém gymnáziu (1827 – 1835), který měl zvláštní vliv na jeho názor na svět. Po absolvování gymnázia Baratašvili marně snil o vysokoškolském vzdělání a odchodu do Ruska. Tento plán ztroskotal na nedostatku financí, který zažila kdysi význačná rodina Melitona Baratašviliho. Také kvůli kulhání zůstal básníkův záměr narukovat do aktivní armády nenaplněn. Navzdory hluboké duchovní depresi, která byla pozorována v gruzínském veřejném životě po zhroucení spiknutí v roce 1832 a která podle svědectví současníků často tlačila zklamaného mladého básníka k „marnostem této vesnice“, Baratašvili a mladí spisovatelé shromážděné kolem něj se stále snažily iniciovat kulturní a společenské aktivity. Jejich studium ale nezanechalo na tehdejším duchovním životě žádnou výraznou stopu.
Všechny Baratašviliho plány, veřejné i soukromé, čelily nebezpečí úplného zbídačení otcovské rodiny spolu s osamělostí a bídou provinční existence. Básník byl nucen zaujmout pozici řadového zaměstnance kanceláře. K akutní nespokojenosti se přidalo osobní drama (neopětovaná láska k Jekatěrine Čavčavadzeové). To vše udělalo na Baratašviliho hluboký dojem. Ve svých osobních dopisech, které jsou zářnými ukázkami epistolárního dědictví, vyjadřoval pocit „tvrdého osudu“ a nesnesitelnou omezenost duchovní rasy s hlubokým psychologickým obsahem a ostrou, smutnou ironií namířenou na současníka.
Od roku 1836 pracoval Baratašvili jako prostý úředník v expedici kancléřství práva a soudu. V roce 1844 byl jmenován asistentem ředitele Mazri v Nachičevanu a v červnu 1845 na stejné pozici v Gandže, kde o čtyři měsíce později, ve věku 27 let, zemřel na malárii. Přemístění Baratašviliho z Gandži do Tbilisi (Didubi Pantheon) v roce 1893 mělo podobu národní manifestace. Od roku 1938 spočívají ostatky básníka v Pantheonu v Mtatsmindě.
V Tbilisi je po něm pojmenována ulice, náměstí a most.
Tvorba
Baratašviliho dílo je vrcholem gruzínského romantismu. Jeho poetika a styl jsou dokonalým vyjádřením romantického poetického myšlení. Podle Iliji Čavčavadzeho povede Baratašviliho dílo k nastolení evropanství v gruzínském psaní, které historicky souviselo s odmítnutím vlivu východní (perské) poezie. Baratašvili jako myslitel a umělec připravil půdu pro rozvoj celé literatury 19. století v Gruzii. Baratašviliho sféra světonázorových zájmů je velmi široká a důvod jeho duchovní bolesti souvisí s národní realitou.
Baratashviliho básně byly distribuovány v rukopisné podobě. Několik sbírek autogramů Baratašviliho spisů je uchováno v Korneli Kekelidze Institute of Manuscripts. Jeho básně byly poprvé publikovány v letech 1852 a 1858 v časopise “Ciskari”. Hlavní vydání Baratašviliho spisů jsou:
- 1876 (editor – Petre Umikašvili)
- 1895 (Ekvtime Takaišvili a Davit Karičašvili)
- 1922 (Samson Fircchalava)
- 1930 (Pavle Ingoroqva)
- 1939, 1939 (I. Tavadze, Akaki Gacerelia)
- 1945 (Korneli Kekelidze),
- 1968 (Pavle Ingoroqva)
- 1972 (Akaki Gacerelia, Ivane Lolašvili).
Básně
ბულბული ვარდზედ | (შენნი დალალნი ყრილობენ გველად…) |
“Ketevan” (ქეთევან) | “Miláčku, pamatuji si tvé oči” (სატრფოვ, მახსოვს თვალნი შენნი…) |
შემოღამება მთაწმიდაზედ | …ნა ფორტოპიანოზედ მომღერალი |
მერანი (მირბის, მიმაფრენს…) | “Napoleon” (ნაპოლეონ) |
ჩინარი | “Foukal na mě prudký vítr” (დამქროლა ქარმან სასტიკმან…) |
“Moje modlitba” (ჩემი ლოცვა) | “Miminko” (ჩვილი) |
ბედი ქართლისა (პოემა) | (შევიშრობ ცრემლსა…) |
“Duše sirotek” (სული ობოლი) | (რად ჰყვედრი კაცსა…) |
“Naušnice” (საყურე) | (არ უკიჟინო, სატრფოო…) |
სუმბული და მწირი | ჩემთ მეგობართ |
(ვლოცავ დღეს ჩემის გაჩენის…) | ომი საქართველოს თავად-აზნაურ-გლეხთა პირისპირ |
საფლავი მეფის ირაკლისა | “Tajemný hlas” (ხმა იდუმალი) |
ღამე ყაბახზედ | ძია გ…სთან |
ფიქრნი მტკვრის პირზედ | “Když šťastný jsem…” (როს ბედნიერ ვარ…) |
(აღმოხდა მნათი აღმოსავალს…) | დაღისტნისა და ჩეჩნელთა, წელსა 1844-ს |
(სულო ბოროტო…) | ჩონგურს |
(მიყვარს თვალები მიბნედილები…) | (ცისა ფერს, ლურჯსა ფერს…) |
“Mé hvězdě” (ჩემს ვარსკვლავს) | კნიაზ ბარათაევის აზარფეშაზედ |
თავადის ჭ…ძის ასულს, ეკ…ნას | “Našel jsem chrám…” (ვპოვე ტაძარი…) |
zdroje: ka.wikipedia.org, allgeo.org, nplg.gov.ge