Nodar Dumbadze, delegát XXV. sjezdu KSSS, tajemník předsednictva Gruzínského socialistického svazu, poslanec Nejvyšší rady Gruzínské SSR, laureát ceny Leninského komsomolu.
“Mluvit o mládeži je pro mě snadné i obtížné; veškerá moje práce je v podstatě věnována tomuto nevyčerpatelnému, vděčnému tématu. Je to snadné, protože je mi to tak drahé a těžce vybojované, že jsem připraven o tom mluvit donekonečna… A zároveň je to velmi těžké – vždyť od pradávna se mudrci hádali, že čím víc toho víš o něco, čím častěji přijdeš na to, že toho málo víš… Často si na sebe vzpomínám jako na kluka, když mi bylo taky sedmnáct, a pak mi čtyřicátníci a padesátiletí připadali jako staříci, kteří jakoby ne. jen nerozumím nám mladým, ale už jsem udělal, jak se říká, vaše.
Vývoj mé postavy probíhal během Velké vlastenecké války, v těžkém poválečném období. Hlavní postavou mých mnoha knih je osiřelý chlapec, který vyrůstá a je vychováván mezi dospělými, který sám dospívá možná rychleji a důkladněji než jeho současní vrstevníci. Ano, to je pochopitelné. Válečná léta brzy odhalila hlavní krystal duše, produkoval ono otužování pro sílu – a ne tolik fyzické jako morální – bez kterého je sovětský člověk nemyslitelný.
Moje díla jsou z velké části autobiografická. Stejně jako můj malý hrdina jsem strávil pět let na vesnici, mezi lidmi, kteří mi nahradili vlastní rodinu. A když se vrátím ke svému dospívání, dívám se dnes na dnešní mladé lidi bez jistého pocitu dobré závisti: jak jste dnes, moji mladí soudruzi a spolubojovníci, krásní, vzdělaní, inteligentní.
U některých lidí se ale vyvinuly vlastnosti, které jsme podle mého názoru neměli – egocentrismus a cynismus. Pro každého, koho se to týká, by bylo dobré, aby v sobě včas provedl „očistné“ práce.
Žijeme v nádherné době míru. Naštěstí není nouze o zálety, které mí vrstevníci předváděli na krvavých bojištích. Není ale let Jurije Gagarina, který se jako první vydal do vesmíru, výkon? Není kniha od horníka Vladislava Titova počin?
Počin v těchto dnech změnil svou podobu. Jeho občanská podstata ale zůstala nezměněna.
Můj mladý soudruhu, přeji ti, abys byl pracovitý, skromný, vážil si svého bližního – bez těchto vlastností není skutečný člověk. Musíte pokračovat v naší práci a starat se o naše hrdé jméno – Člověk!”
zdroj: DUMBADZE, N. “Myšlenky před sjezdem.Próza”, Smjena. časopis, 1976, č. 12, s. 8., překlad z ruštiny: Dmitry Lovermann