Nugzar Šataidze (gruzínsky ნუგზარ შატაიძე) *9.3.1944, Tbilisi — †10.2.2009, Tbilisi, – byl gruzínský spisovatel, dramatik a esejista.
Životopis
Nugzar Šataidze se narodil 9. března 1944 v Tbilisi. Matka – Elene, byla z rodiny Chizambareli; otec – Vachtang Šataidze; manželka – Elisabeth Kvavilašvili, děti – Lali, Tamuna, Nino, Vachtang.
Nugzar Šataidze studoval na bývalé 20. chlapecké škole v Tbilisi (dnes: škola č. 31). Vystudoval 62. školu, pak vysokoškolské vzdělání získal nejprve na Státní univerzitě v Tbilisi, poté na Polytechnickém institutu na Fyzikální fakultě. Byl inženýrem tepelné energetiky.
Pracoval jako strojvedoucí turbíny v tepelné elektrárně Tbilisi, jako inženýr v energetickém systému Gruzie, jako vedoucí redakce novin “Lelo”, jako vedoucí oddělení prózy nakladatelství „Merani“ domu, jako vedoucí redakčního oddělení časopisu “Omega”.
Již v raném věku projevil zájem o psaní. Byl uchvácen díly Revaze Inanišviliho, Gurama Rčeulišviliho a dalších a jeho zájem a láska k psaní sílily.
Jeho první povídka “Bílé květy” (თეთრი ყვავილები) vyšla v roce 1968 v časopise “Ciskari”. V roce 1979 vydal svou první sbírku povídek “Příběhy” (მოთხრობები).
Je scénáristou mnoha hraných filmů (“Zámoří” – გაღმა ნაპირი aj.) a dokumentů a také spoluautorem televizního seriálu “Hot Dog” (ცხელი ძაღლი) s Kotem Jandierim.
Díla
- “Příběhy” (მოთხრობები, Tbilisi, nakl. “Merani”, 1979)
- “Molchino” (მოლხინო, Tbilisi, nakl. “Merani”, 1986)
- “Starý vesnický dům” (příběhy) (სოფლის ძველი სახლი, red.: Lia Arabidze, nakl. “Merani”, 1990)
- Elikari (příběhy) (ელიქარი, redakce: Nino Achalkaci; Umělec Gogi Tsereteli, nakl. “Merani”, 1996)
- Umělec, redakce: Givi Alchazišvili, umělec Tengiz Mirzašvili, Tb. Meran, 1998
- “Příběhy” (მოთხრობები, redakce.: Dato Abuladze; grafika Zurab Miminošvili, Tbilisi, nakl. “Saari”, 2001, ISBN 99928-39-28-7)
- “Listopadový déšť” (romány, miniatury, povídky, rozhlasové hry) (ნოემბრის წვიმა (ნოველები, მინიატურები, მოთხრობები, რადიოპიესები, redakce: Elisabeth Kudašvili; grafika Carlo Pachulia, Tbilisi, 2004)
- “Co jsem chtěl v Evropě?” (ვროპაში რა მინდოდა, redakce: Armaz Burnadze, nakl. “Arete”, 2004, ISBN 99940-810-6-3)
- “Příběh chleba” (პურის მოთხრობა, nakl. “Bakur Sulakauri”, Tbilisi, 2005, ISBN 99940-30-48-5)
- “Tramvaj č. 7” (příběhy; rozhlasové hry) (ტრამვაი N7, redakce: Armaz Burnadze, Tbilisi, nakl. “Saari”, 2005, ISBN 99940-29-60-6)
- “Druhý břeh” (příběhy), redakce: Zurab Abashidze, Manana Janelidze, Irma Kharshiladze, Tbilisi, nakl. “Palitra”, 2010, (Poklad gruzínské prózy, ISSN 1987-8850; sv. 31), ISBN 978-9941-413-94-2
- “Setkání (vybrané)” (შეხვედრა (რჩეული), Tbilisi Gruzínské biografické centrum, 2010, ISBN 978-9941-9141-5-7)
- “Cesta do Afriky” (მოგზაურობა აფრიკაში)
- “Host je od boha” (სტუმარი ღვთისაა)
- “Sisua” (სისუა)
- “Dědeček a vnuk” (პაპა და შვილიშვილი)
Scenáře
- “Druhý břeh” (გაღმა ნაპირი, režie Giorgi Ovašvili, 2008)
- Přiblížení (მიახლოება, spoluautor scénáře s režisérem Aleksandrem Rekhviašvilim, 1989).
- Petar (პეიტარი, 1988)
- “Loma” (ლომა, 1987)
- “Mevlud” (მევლუდი, 1985)
Rozhlasová produkce
- “First-foot” (მეკვლე, first-foot je člověk, který má jako první vstoupit do domu na Silverstra, aby přinesl štěstí)
- “Zraněný jeřáb” (დაჭრილი წერო)
- “Návrat” (დაბრუნება)
Role ve filmech
- “Střepy” (შუშის ნამსხვრევი, 2003)
- “Peitar” (პეიტარი, 1988)
- “Blahověst a Gogia” (ხარება და გოგია, 1987)
Ocenění
- Cena Svazu spisovatelů (1995–1996)
- Státní cena (1996)
- Řád za zásluhy
- Ocenění “Fond Ilias”.
- Cena za nejlepší scénář (The Other Shore, režie Giorgi Ovashvili) na Mezinárodním filmovém festivalu v Gonfréville (Francie) — 2009
- Literární cena „Saba“ v nominaci „Nejlepší sbírka prózy roku“ za knihu Listopadový déšť — 2005
zdroj: ka.wikipedia.org, nplg.gov.ge, foto: Georgian Service (RFE/RL)