Micheil Kvlividze (gruzínsky მიხეილ ქვლივიძე) *22.2.1925 – †25.7.2005 Tbilisi, – byl gruzínský básník, spisovatel a překladatel.

Životopis

Ranní léta

Micheil se narodil 22. února 1925 v Tbilisi (v rodném listě je zapsáno 22. června, důvodem byl jeho starší bratr, dvouletý Sandro, který se narodil 23. června a jeho matka si myslela, že bude je výhodnější zaplatit za porod pro oba dohromady).

Otcem básníka byl gruzínský inženýr Giorgi Kvlividze, který získal vzdělání v Petrohradě. Básníkova matka Tamar Jinčaradze byla ženou v domácnosti. Tamařin bratr Alexandr odešel studovat do Německa a po sovětizaci se už do Gruzie nevrátil. Jeho osud nebyl rodině znám až do začátku šedesátých let.

Micheila vychovaly dvě babičky: Ana Turkestanišvili (matka Tamari) a Maro Nachucrišvili (matka Giorgiho). Ve věku šesti let byl Micheil přijat do Tbiliské železniční školy č. 4. Tuto školu absolvovalo mnoho významných Gruzínců (Gia Kančeli, Zurab Cereteli, Otar Litanišvili aj.). Ředitel školy Alyoša Cincadze byl na své slavné žáky velmi hrdý. Micheila velmi miloval a přátelství s ním zachoval až do konce svého života. V roce 1941 Micheil Kvlividze absolvoval školu s vyznamenáním a ve stejném roce se stal studentem filozofické fakulty univerzity v Tbilisi.

Studentská léta

Na Filosofické fakultě Státní univerzity tehdy přednášeli Šalva Nucubidze, Niko Berdzenišvili, Mose Gogiberidze a Kote Bakradze. Míša sice studoval na této fakultě dva roky, ale až do konce života vzpomínal a děkoval tamním učitelům, zejména Kotemu Bakradzemu, o kterém opakovaně řekl: „Nebyl lektor, byl učitel, učil nás, jak přemýšlet.” Micheil Kvlividze studoval na univerzitě 2 roky (1941-1943) a byl Stalinovým učencem. Přesto byl po druhém roce pracovní mobilizace povolán na práci do letecké továrny, kde strávil více než rok. A pak jeho láska k malbě vše překonala a v roce 1944 nastoupil na grafickou fakultu Akademie umění, kterou ukončil v roce 1950.

Ve stejném období se mladý chlapec, který je zapálený pro poezii, setkává s básníkem Simonem Čikovanim, velkou osobností a člověkem. Jeho pozornost a vřelost začínajícího básníka fascinovaly a zanechaly důležitou stopu v jeho životě. Tento velký muž mladého básníka vždy podporoval, povzbuzoval a jednal s ním jako se sobě rovným, snažil se ho vzít na širokou cestu a vytvořil pro něj zajímavý okruh přátel. Později to byl on, kdo představil Micheila Borisovi Pasternakovi. Prostřednictvím Simona Čikovaniho byla vytištěna první báseň Micheila Kvlividzeho a vydána první sbírka a na jeho doporučení byl přijat do Svazu spisovatelů: 16. ledna 1947 kandidoval na členství ve Svazu spisovatelů Gruzie, a 12. června 1952 se stal členem Svazu spisovatelů. Jejich vztah trval až do posledních chvil Simona Čikovaniho.

Zároveň probíhal studentský život – mladý básník byl vynikajícím studentem grafické fakulty Vytvářel ilustrace svých básní pro svou diplomovou práci. Práci na Friadovi zhodnotil Prof. Karel Veliký, členy komise byli: U. Džaparidze, S. Kobuladze, Sh. Amiranašvili. V letech 1951-1954 se Micheil Kvlividze stal postgraduálním studentem Fakulty dějin umění Akademie umění. Pod vedením Šalvy Amiranašviliho začal pracovat na tématu diplomové práce: “Gruzínská sovětská grafika” a ve třetím ročníku postgraduálního studia téma změnil na: “Problematika obrázků pantera”. Svou práci neobhájil, přestože jeho práce vyšla dvakrát knižně.

Svaz spisovatelů

Brzy po přestěhování do Moskvy, v roce 1954, na doporučení Konstantina Simonova, byl Micheil Kvlividze jmenován zástupcem Gruzie ve Svazu svazových spisovatelů (1954-1959). Začalo „moskevské období“ jeho života. V roce 1958 se v hlavním městě SSSR konala literární dekáda Gruzie. Básník se aktivně podílel na jeho organizaci a na závěrečném večeru přečetl svou báseň „Ušba“ (překlad N. Zabolockého). Publikum potěšilo setkání s mladým básníkem, ministrem kultury Unie, Ek. Furtseva udělil Kvlividzemu čestný řád. Micheil Kvlividze během svého života v Moskvě v rámci „Brigád spisovatelů“ procestoval celý Sovětský svaz: od Kamčatky po Kaliningrad a získal mnoho přátel. Právě po jednom z těchto výletů napsal Bulat Okudžava svou slavnou píseň „Грузинская песня“ („Виноградная косточка“), kterou věnoval Micheilu Kvlividzemu. Básník od dětství mluvil plynně rusky, ale báseň v tomto jazyce nikdy nenapsal. Zároveň provedl vynikající překlady svých básní a básní jiných gruzínských básníků, což umožnilo překládat gruzínskou poezii do ruštiny, polštiny, maďarštiny, italštiny a dalších jazyků.

V letech 1962-1966 se Micheil Kvlividze, jako jediný gruzínský básník, stal členem Svazu evropských spisovatelů. V letech 1960-1965 pracoval jako redaktor v Unijním nakladatelství “Советский писатель”. Jeho literární činnost se v tomto období neomezovala pouze na básně, psal kritické články a knihy pro děti, hodně překládal, zejména polské a maďarské básníky. Sestavil a vydal „Antologii starověké gruzínské poezie“ v Polsku a „Antologii moderní gruzínské poezie“ v Maďarsku. V letech 1970-1971 získal Micheil Kvlividze medaile za zásluhy o polskou a maďarskou kulturu. V roce 1982 se gruzínský básník vrátil do své vlasti a začal pracovat v „Hlavní redakční radě uměleckého překladu a literární jednoty“, ruské redakci. Myšlenka vytvořit kolegium patřila Otaru Nodiovi. Byla to jedinečná organizace, jejímž prostřednictvím byly různé země světa seznamovány s gruzínskou kulturou. Překladatelská činnost byla důležitou součástí Kvlividzeho kreativity. Přeložil řadu her, které byly úspěšně uvedeny v gruzínských divadlech.

Kinematografie

Kino mělo v básníkově životě a díle důležité místo. Od roku 1962 byl členem rady scénářů filmového studia „Georgian Film“. V roce 1965 hrál hlavní roli v krátkém filmu „Dárek Gribojedova“ režiséra Gižimkreliho. Překládal a daboval gruzínské filmy do ruštiny. T. je známý svým překladem filmů Tengize Abuladzeho: “Strom přání” a “Pokání”, Temura Babluaniho “Slunce nespících” (Udzinarta mze), “Ukolébavka” Nany Džanelidze a mnoho dalších.

V letech 1992-1995 přednášel Micheil Kvlividze na Státní univerzitě v Georgii a na Univerzitě kultury. V roce 1995 mu byl udělen Řád cti. V roce 1998 mu byl udělen titul čestného občana Tbilisi. V roce 2001 byl básník oceněn cenou Federace novinářů Gruzie za novinářsko-poetické výtvory. Často a rád pořádal setkání se čtenáři, přednášel.

Osobní život

V roce 1951 se Micheil Kvlividze oženil a oženil se s Lili Gromeko. V roce 1952 se narodila první dcera, které dala jméno Tamar po matce. V roce 1954 se rodina přestěhovala do Moskvy. V roce 1956 se jim narodila druhá dcera Nata.

V roce 1980 zemřela básníkova manželka Lili Gromeko. V roce 1982 se Micheil Kvlividze oženil podruhé, oženil se s Medeou Šalamberidze. V roce 1984 se jim narodil syn Giorgi.

Zemřel 20. července 2005. Je pohřben na hřbitově v městské části Saburtalo v Tbilisi.

Bibliografie

• “Básně” (ლექსები, Tbilisi, “Sovětský spisovatel”, 1952)
• “Lyrika” (ლირიკა, Tbilisi, „სახელგამი“. 1956)
• “Jdu a jdi mi naproti” (მოვდივარ დამიხვდი, básně, Tbilisi, “Sovětský spisovatel”, 1959)
• “Pro ilustraci a historii ‘Může v tygří kůži’ (‘ვეფხისტყაოსნის’ დასურათების ისტორიისათვის, Tbilisi, “Umění”, 1960)
• “Do příště” (მოკითხვამდე, básně, Tbilisi, “Sovětský spisovatel”; 1962)
• “Návrat” (დაბრუნება, básně, Tbilisi, “Nakaduli”, 1966)
• “Knihovna gruzínské sovětské poezie: M. Kvlividze” (ქართული საბჭოთა პოეზიის ბიბლიოთეკა, მ.ქვლივიძე, básně, Tbilisi, “Literatura a umění”, 1967)
• “Ilustrace k “Muži v tygří kůži” (ვეფხისტყაოსნის“ დასურათებანი“, Tbilisi, “Sovětská Gruzie”, 1967)
• “Pokračování příště (გაგრძელება იქნება, básně, Batumi, “Sovětská Adžarie”, 1971)
• “Pokračování příště” (გაგრძელება იქნება, básně, Kniha 2, Tbilisi, “Merani”, 1972)
• “Básně” (ლექსები, Tbilisi, “Sovětská Gruzie”, 1975)
• “Básně” (ლექსები, Tbilisi, “Merani”, 1978)
• “Básně” (ლექსები, Tbilisi, “Sovětská Gruzie”, 1981)
• “Od okamžiku s tebou k okamžiku bez tebe” (შენთან ყოფნიდან უშენობამდე, Tbilisi, “Merani”, 1982)
• “Básně” (ლექსები, Tbilisi, “Sovětská Gruzie”, 1984)
• “Tichý večer” (წყნარი საღამო“, básně, Tbilisi, “Nakaduli”, 1987)
• “U zrcadla” (სარკესთან, básně, Tbilisi, “Sovětská Gruzie”, 1988)
• “Přeobrazení” (გარდაქმნა, básně, Tbilisi, “Merani”, 1989)
• “Před básní a po básní” (ლექსამდე და ლექსის შემდეგ“, Tbilisi, “Merani”, 1990)
• “Básně z jednoho svázku” (ერთტომეული ლექსები, Tbilisi, “Sakartvelo”, 1994)
• “Šepotem a hlasitě” (1995: „ჩურჩულით და ხმამაღლა“ ლექსები, თბილისი „მერანი“, 1995)
• “Ozvěna” (ექო, básně, Tbilisi, “Merani”, 1997)
• “Básně” (ლექსები, Tbilisi, “Sakartvelo”, 1999)
• “Básně” (ლექსები“ , autogramy, Tbilisi, “Tobalisi”, 2000)
• “Hodlám žít” (2002: „ვაპირებ ცხოვრებას“ (ავტობიოგრაფიული ჩანაწერები), თბილისი, „თობალისი“;
• “Lásko, síla tvoje…” (სიყვარულო, ძალსა შენსა…, lyrická píseň, Tbilisi, “Tobalasi”, 2002)
• “Kde je jiná Gruzie?” (სხვა საქართველო სად არი?“ (básně o vlasti), Tbilisi, “Tobasali”, 2002)
• “Muž, o kterého přišlo město” (კაცი, რომელიც დააკლდა ქალაქს, básně, Tbilisi, “Tobalisi”, 2004)

Překlady

• 1962: “Bílá plachta měsíce” (მთვარის თეთრი იალქანი) – básně moderních italských básníků, Tbilisi, “Nakaduli”;
• 1965: Salvatore Quasimodo – básně, Tbilisi, “Literatura a umění”;
• 1965: “Básně, poema, španělské motivy” (ლექსები, პოემა, ესპანური მოტივები) Tbilisi, “Sovětská Gruzie”
• 1965: Stěpan Ščipačev – “Březová šťáva” (არყის ხის წვენი“ (příběhy), Tbilisi, “Nakaduli”;
• 1970: Edmond Rostand – “Cyrano de Bergerac” (hra), Tbilisi, “Nakaduli”;
• 1973: “Strom a hvězda“ – překlady básní polských básníků Tadeusze Ruzewicze a Zbigniewa Herberta, Tbilisi, !Sovětská Gruzie!;
• 1976: Lope de Vega, “Fuenteovejuna” (ლოპე დე ვეგა – “ფუენტე ოვეხუნა”, Tbilisi, “Nakaduli”; 1976)
• 1977: Vadim Korostyljov – “Svátek samoty (Pirosmani)”, J. Švarc – “Stín”; Tbilisi, თბილისი, “Gruzínská divadelní společnost”;
• 1984: “Moderní polská poezie” (თანამედროვე პოლონური პოეზია), Tbilisi, nakl.”Merani”)
• 1985: Tadeusz Ruzewicz – básně (překlad z polštiny), Tbilisi, “Sovětská Gruzie”;
• 1986: Tonino Guerra – “Med” (თაფლი, poema, časopis “Saundže”, č.4;
• 1990: Anton Čechov – hra “Racek”, “Višňová zahrada”, “Ivanov”, Tbilisi, Gruzínský divadelní svaz.;
• 1999: Wisława Szymborska, básně (překlad z polštiny), Světová knihovna básníků, Tbilisi, “Merani”;

Publikace v ruštině

• “Slunce skrz listí” (“Солнце сквозь листья’”, básně, Moskva, “Sovětský spisovatel”, 1955)
• “Básně” (“Стихотворения’”, Moskva, “Sovětský spisovatel”, 1957)
• “Takhle se mi zpívalo” (“Так пелось мне’”, básně, “Úsvit východu”, Tbilisi, 1957)
• “Nápis na kameni” (,,Надпись на камне’’, básně, “Státní nakladatelství beletrie”, Moskva, 1961)
• “Poste restante” (“До востребования”, básně, nakl. изд. ССП Грузии ,,Литература и искуство’’, Tbilisi, 1964)
• “Knihovna vybrané lyriky” (“Библиотека избранной лирики’”, Мих. Квливидзе, básně nakladatelství KSČ “Mladá garda”; 1967)
• “Návrat k sobě” (“Возвращение к себе”, básně, Moskva, “Sovětský spisovatel”; 1967)
• “Tam byl přikován Prometheus” (“Там был прикован Прометей”, Kniha o Gruzii, Moskva, nakl. “Dětská literatura”, 1968)
• “Pokračování příště” (“Продолжение следует”, básně, Tbilisi, nakl. “Merani”, 1969)
• “David ze Saguramo” (“Давид из Сагурамо”’, příběh, Moskva, “Dětská literatura”, 1972)
• “Pokračování příště” (“Продолжение следует”, básně, Moskva, “Beletreie”. 1973)
• “Tři deště” (“Три дождя”, básně, Moskva, “Dětská literatura”, 1976)
• “Básně” (“Básně”, Tbilisi “Merani”, 1977)
• “Obličej” (“Лицо”, básně, Moskva, “Sovětský spisovatel”, 1981)
• “Knihovna sovětské poezie. Micheil Kvlividze (“Библиотека советской поезии”, Михаил Квливидзе, básně, Moskva, “Beletrie”; 1982)
• “Kasička paměti” (“Копилка памяти”, básně Tbilisi, “Merani”; 1985
• “David ze Saguramo” (“Давид из Сагурамо”, povídka, 2. vyd., Tbilisi, “Merani”’; 1986)
• “Oblíbené” (Михаил Квливидзе, “Избранное”, lyrika, Moskva, “Sovětský spisovatel”; 1988)
• “Pokračování příště” (“Продолжение следует”, básně, knihovna “Ogoňok”’, М. 1991)

zdroj: ka.wikipedia.org, nplg.gov.ge, lit.ge, překlad z gruzínštiny, angličtiny a ruštiny: Dmitry Lovermann