Hrušková louka – první román Nany Ekvtimišvili, který byl vydán nakladatelstvím Bakur Sulakauri Publishing v Gruzii v roce 2015. V následujícím roce 2016 publikace dostala řadu vyznamenání:
V roce 2017 vydavatelství Suhkramp Publishing (Německo) vydalo německý překlad “Hruškové zahrady” pod názvem Das Birnenfeld.
Názvy románu v jiných jazycích
česky | Hrušková louka |
gruzínsky | მსხლების მინდორი |
anglicky | Pear Field |
německy | Das Birnenfeld |
rusky | Грушевая поляна |
Anotace
“Musím zabít Vano!” – myslí si to osmnáctiletá Lela, bývalá žákyně tbiliské internátní speciální školy. Je dost stará na to, aby opustila toto místo, kde strávila celý svůj život, ale neopustila. Lela zůstává ve škole proto, aby se postarala o opuštěné děti, a vymyslí plán na pomstu učiteli dějepisu za to, že sexuálně zneužívá svěřenkyně. Co se skutečně děje za zavřenými dveřmi školy, poblíž které se nachází hrušková louka? Je násilí jedinou cestou k osvobození?
Pestrý román z filmového postsovětského prostředí o opuštění a hledání přítele, o tom, jak mohou být lidé obzvlášť krutí k těm, kterým mohou pomoci, o tlumení předsudků. Ale i toto je román, který dává naději: jak na probuzení spravedlnosti ve společnosti, tak na nalezení osobního štěstí.
Seznam hlavních postav románu
Vedlejší postavy
Datum publikace: 24.9.2024
Autor: Dmitry Lovermann
Važa Egriseli (gruzínsky ვაჟა ეგრისელი, anglicky: Vazha Egriseli, skutečné jméno: Važa Dolbaja (ვაჟა დოლბაია), nar. 15.5.1941 vesnice Chorgi, okres Chobi, Samegrelo, Gruzie) – je gruzínský inženýr, právník, překladatel, básník a filolog.
Životopis
Absolvoval Institut komunikací v roce 1961, právnickou fakultu státní univerzity v Tbilisi v roce 1967, Moskevskou institut světové literatury Gorkého v roce 1983. V letech 1984-1992 byl zástupcem šéfredaktora časopisu „Pirimze“, v letech 1993-2000 byl generálním ředitelem vydavatelství „Čekání“ a šéfredaktorem deníku „Amaghlebi“. Od roku 2001 je ředitelem nakladatelství Akademie věd Abcházie a novin “Dioskur”, kde působí jako redaktor. Od roku 1967 publikuje básně.
Jeho literární křest proběhl v roce 1967, kdy v okresních novinách Chobi vyšla báseň „Matka“ (დედა). Od té doby byly jeho básně systematicky publikovány v gruzínských literárních časopisech a novinách, vydávaných jako samostatné knihy. Gruzínští čtenáři si zamilovali a pochopili jeho básnické sbírky jako „Povznesení“ (ამაღლება), „Jasnovidění“ (ნათელხილვა), „Chvalozpěv, (საგალობელი), „Život“ (სიცოცხლე), „Bezpodminečnost“ (უნაპირობა), „Ledovce“ (აისბერგები), „Očekávání“ (მოლოდინი), „Vytas meč“ (შეიბნ მახვილი, 1990), “Ať bude světlo” (იქმენ ნათელი, 1993). Samostatně stojí za zmínku “Kolkhurské žalmy” (კოლხური ფსალმუნები) v pěti svazcích, které obsahují více než dvacet tisíc veršů. Je autorem asi třiceti knih. Byla vydána i jeho Malá antologie básní více než padesáti mladých básníků cizích zemí – „Hromada zlata“ (ოქროს მტევანი) a také básně Fjodora Tyutcheva. Byl generálním ředitelem nakladatelství “Čekání”, redigoval noviny “Vzestup” (ამაღლება), “Akademie” (აკადემოს), “Chaldejsko”…
Zdroje:
ka.wikipedia.org – gruzínská verze wikipedii
nlpg.gov.ge – Gruzínský biografický slovník
Gruzínští básníci: encyklopedie / sestavil Aleksandre Elerdašvili – Tbilisi, 2021. – s.126-127
Micheil Arbolišvili (gruzínsky მიხეილ არბოლიშვილი, anglicky Mikheil Arbolishvili) je gruzínský umělec narozený v roce 1987, který žije a tvoří v Tbilisi v Gruzii. Michail vyrůstal ponořen do pulzujícího světa umění a byl součástí rodiny malířů. Jeho vášeň pro malování byla zřejmá od mládí a v devíti letech již předváděl svůj talent na výstavách v Gruzii i v zahraničí. V letech 2004 až 2008 Micheil zdokonaloval své dovednosti na Státní akademii umění v Tbilisi, kde studoval na Fakultě výtvarných umění.
Vzdělání vytříbilo jeho přirozený talent a vyprofilovalo z něj lyrického umělce, jehož díla se vyznačují spontánností a emocionální hloubkou. Každý kus je často vytvořen na jedno sezení a zachycuje podstatu okamžiku jediným nepřetržitým nádechem. Umění Michaila Arbolišviliho je důkazem jeho obětavosti a jedinečné vize. Jeho práce nepřestává uchvacovat publikum a zve je, aby zažili svět jeho očima a tahy štětcem.
Zdroj: artsper.com
Tamaz Bibiluri (gruzínsky თამაზ ბიბილური), *9.4.1934 Vačnadziani, okres Gurdžaani – †10.12.1992 Tbilisi – byl gruzínský spisovatel a publicista.
V roce 1956 vystudoval Fakultu žurnalistiky Státní univerzity Ivane Džavachišvili ve Tbilisi.
Pracoval v novinách „Mladý komunista“ (ახალგაზრდა კომუნისტი) (později i jako zástupce redaktora) a od roku 1974 až do konce svého života – jako zástupce šéfredaktora novin „Literární Gruzie“ (ლიტერატურული საქართველო). Literárně debutoval v roce 1957 v časopise „Úsvit“(ცისკარი), kde vycházely jeho příběhy. V roce 1973 vyšla spisovatelova první kniha – sbírka esejů a miniatur. Následovala sbírka povídek: „Maska“ (ნიღაბი), romány: „Je čas číst“ (ჟამი კითხულისა), „Dítě měsíce“ (მთვარის შვილი), „Stížnost“ (ჩივილი), román: „Pro sedm hlasů a skřivana“ (შვიდი ხმისა და ტოროლასათვის) a nakonec v roce 1989 kniha pro mládež lidé: “Dron roku”. Díla Tamaza Bibiluri byla přeložena a vydána v cizích jazycích, podle jeho děl byly natočeny celovečerní filmy.
Povídky
Romány
Ocenění a vyznamenání
1992 – Gruzínská státní cena (za dílo “Dron roku”)/Tamaz Bibiluri.- Tbilisi: Nakaduli, 1989. – 341s.
Bibliografie
Psaní : dopisy, portréty, tahy (Autor). – Tbilisi, Merani, 2011. – 576 s.. – ISBN: 978-9941-9224-6-6
Dron roku : Jr. Sask. stáří Pro děti (Autor). – Tbilisi, Nakaduli, 1989. – 341 s.
Malé okénko : osvětlené. Dopisy (Autor). – Tbilisi, Merani, 1988. – 302 s.
Je čas číst; Stížnost; Pro sedm hlasů a skřivana (autor). – Tbilisi, Sabchi. Gruzie, 1987. – 716 s.
Dítě měsíce : Román a povídky (Autor). – Tbilisi, Sabchi. Gruzie, 1981. – 531 s.
Zdroj: Mamulišvili Savane/ Babunašvili Z., Nozadze T. – Vol., 1994. – Str. 86
“ფიქრი უსამზღვროა, ვითა სამყარო, და უკეთუ ადამიანი მიჰყვა ფიქრს, ვინ იცის სადამდე მიიყვანს…”
Myšlenka je bezrozměrná jako vesmír, a pokud se člověk následuje myšlenku, kdo ví, kam až ho zavede…”
autor: Važa Pšavela, gruzínský básník
Ilja Baramidze (gruzínsky ილია ბარამიძე, anglicky Ilia Baramidze) nar.1947 – je gruzínský spisovatel a básník.
První báseň Ilji Baramidzeho byla publikována v novinách „Tbiliské univerzity“ v roce 1965; Během studentských let byl členem redakční rady Almanachu „První paprsek“; Vydal sbírky: „Předčasné stížnosti“ a „Ze zamrzlého sešitu“; Je také autorem dětských a publicistických sbírek.
Zdroj: Gruzínští básníci: encyklopedie / sestavil Aleksandre Elerdašvili.- Tb., 2021.- str. 48
Temur Babluani (gruzínsky თეიმურაზ ბაბლუანი, nar. 20.3.1948 Svaneti, Rača-Lečchumi, Kvemo-Svaneti) – je gruzínský filmový režisér, scénárista a herec.
Babluani se narodil v hornaté svanetské vesnici Čaguri v Gruzínské SSR. Vystudoval Státní divadelní ústav v Tbilisi v roce 1979 pod vedením Tengize Abuladzeho a Irakliho Kvirikadzeho. Účinkoval ve filmech ze sovětské éry “Usměvaví chlapci” (ღიმილის ბიჭები, 1969), “Moje rodná země” (მშობლიურო ჩემო მიწავ, 1980) a “Kukarača” (კუკარაჩა, 1982); a režíroval “Přelet vrabců” (ბეღურების გადაფრენა, 1980) a “Bratr” (ძმა, 1981).
Jeho “Slunce nespících” (უძინართა მზე, 1992), na kterém byl také skladatelem, se stal kultovním filmem v Gruzii a získal hlavní ceny na festivalech v Tbilisi (Gruzie) a Soči (Rusko) a také “Stříbrný medvěd” za mimořádný umělecký přínos na 43. mezinárodním filmovém festivalu v Berlíně. V roce 1996 byl jedním z producentů filmu “1001 recept zamilovaného kuchaře” (შეყვარებული კულინარის 1001 რეცეპტი) režisérky Nany Džordžadze, který se stal prvním gruzínským filmem, který byl nominován na Oscara.
Jeho starší syn, Géla Babluani, je také filmař; mladší, Giorgi, je herec.
Romány
Ramaz Čantladze (gruzínsky რამაზ ჩანტლაძე, anglicky Ramaz Chantladze) je gruzínský umělec narozený v roce 1960, který žije a tvoří v Tbilisi v Gruzii. Vystudoval uměleckou školu Jakoba Nikoladzeho. V letech 1979-1985 studoval na Akademii umění v Tbilisi. Od roku 1997 je členem Svazu umělců Gruzie. Ramaz Čhantladze, všestranný malíř, přitahoval svými díly kritickou pozornost od samého počátku své kariéry. Sám sebe definuje prostřednictvím konkrétní vize a individuálním způsobem. Během své kariéry hledal kreativní cesty, a to nejen umělecké, ale také performance a experimentální malířské techniky. Každý umělec má svůj osobitý způsob vyjádření, který se prezentuje především v jeho umění. Hlavním vyjadřovacím jazykem děl Ramaze Čantladzeho je barva.
Vůdčí roli barev snad nejlépe vystihují jeho vícenásobná zátiší a především „portrétové“ výrazy klaunů. Za zmínku stojí série obrazů pohádkových zvířat a ptáků. Celá plocha maleb je založena na jakési hře s barvami, někdy jsou všechny výrazy v plošných odstínech a někdy se naopak objevují mozaikové barvy, které svou šířkou připomínají techniku pointilismu. Navíc výrazová síla světlých barev a vzájemný vztah jasných tónů spouští asociaci Vitrage Art.
Velký význam mají i barevné obrysové obrázky, které tvoří celou barevnou plochu. Vertikální toky a spirálovité pohyby kontur tak či onak reagují na kompoziční obrazy a barevné rytmy každého konkrétního případu. Možná proto v každém, kdo se podívá na jeho četná díla, vyvolává umělec zvláštní pocit. Tvary a předměty na jeho obrazech jsou před diváky jaksi sjednoceny obrysy.
Obrazy
Neli Gabričidze (gruzínsky ნელი გაბრიჩიძე, anglicky Neli Gabrichidze, *1937 Tbilisi – †22.12.2005 Bochum, Severní Porýní-Vestfálsko, Německo) – gruzínská básnička.
Jeho první básně byly publikovány v roce 1955. Vydal sbírky básní: “Výstup na Slunce” (მზეზე ამოსვლა), “Rozjasnění počasí” (გამოდარება), “Bílý heřmánek” (თეთრი გვირილა), “Kodžorské violky” (კოჯრის იები), „Pestré klubko“ (ჭრელი გორგალი), „Vyhlídka“ (გადასახედი); Několik sbírek věnoval také dětem. Zemřel v Německu.
Bibliografie
Recenze : Básně (Autor). – Tbilisi, Sovětská Gruzie, 1984. – 133 s.
Světlo jara : Básně (autor). – Tbilisi, Nakaduli, 1982. – 55 s.
Poems of Kojri : Poems (Autor). – Tbilisi, Merani, 1978. – 82 s.
Heřmánek bílý : Básně (Autor). – Tbilisi, Sovětská Gruzie, 1976. – 87 s.
Poems of Kojri : Poems (Autor). – Tbilisi, Merani, 1973. – 151 s.
Vydání : Básně (Autor). – Tbilisi, Sovětská Gruzie, 1968. – 66 s.
Kdo je viníkem? : Báseň (Autor). – Tbilisi, Nakaduli, 1963. – 19 s.
Zdroj: Gruzínští básníci: encyklopedie / sestavil Aleksandre Elerdašvili.- Tb., 2021.- str. 73-74
autor: gruzínský malíř Felix Varlamišvili aka Felix Varla
Provedení | olej na plátně |
Velikost | 54.5 x 65.5 cm. (21.5 x 25.8 in.) |
Jiné názvy obrazu, které se dá nají na internetu: